Nedávno se na mě známá obrátila s tím, že na několika webech různých společností viděla „prohlášení o společenské odpovědnosti“, „politiku společenské odpovědnosti“ a další formy prezentací, ve kterých společnosti upozorňují na to, že jsou společensky odpovědné.
Následoval dotaz z nadpisu.
Když jsem odvětila: „Jistě, proč by nemohli? Když to dělají, ať to prezentují,“ tak zareagovala následovně: „No ale to je právě ono! Jak můžeme vědět, že to opravdu dělají? Jak mohu věřit tomu, že to všechno mají a respektují, když to není nijak oficiálně ověřeno?“
Stále přemýšlím nad tím, zda je na místě pochybovat, nebo věřit. Když si na stránkách společnosti přečteme, že vyrábí nějaký výrobek nebo poskytují službu, to jim přece taky věříme. Proč by to se společenskou odpovědností mělo být jinak?
Na druhou stranu cítím, že prohlašovat něco, co po nás nikdo nechce dokázat, je něco jiného, než nabízet konkrétní produkt či službu, na které daný byznys stojí.
Potvrzením předkládaného prohlášení o společenské odpovědnosti by měly být na daném webu dohledatelné zprávy o společenské odpovědnosti (většinou se jedná o přílohy či součásti výročních zpráv).
Nic se z hlediska důvěryhodnosti ovšem nevyrovná posouzení třetí, nezávislou stranou – ať už jde o proces související např. s přihlášením do soutěže se společensky odpovědnou tématikou (odpovědná firma, cena hejtmana za společenskou odpovědnost apod.), nebo jde o procesy certifikační.
Setkali jste se na webech společností s prohlášením o společenské odpovědnosti? Bylo něčím podložené? Myslíte si, že by mělo být? Nebo lze vycházet z předpokladu, že společensky odpovědná firma/instituce by o své společenské odpovědnosti nelhala? A co když jen ví, že „to teď frčí“ a používají to pouze jako marketingový nástroj a ve skutečnosti vůbec odpovědní nejsou? A lze vůbec očekávat „ověření“, když společenská odpovědnost stojí na základech dobrovolnosti?